Zvládneme i další velké investice

Byl schválen závěrečný účet hospodaření města. Co říkáte na výsledek?

Výsledek je mnohem lepší, než jsme očekávali. Díky tomu, že výsledek byl lepší, můžeme koupit budovu VZP a začít s přípravou přesunu Základní umělecké školy, umožňuje nám to postavit Komunitní dům pro seniory. Můžeme pokračovat v přípravě sportovní haly. Pokud bychom hospodařili hůře, museli bychom tyto projekty odložit nebo zrušit.

Poslední rok je tedy podle vás z hlediska hospodaření úspěšný?

Jako úspěšný hodnotím celý rozpočtový manévr, který jsme zahájili v roce 2010. Postupně jsme odstranili provozní deficity a v letech 2013 až 2014 jsme měli přebytkové hospodaření ve výši 40 milionů korun. Zároveň jsme v této době v Novém Městě rasantně investovali. Podařilo se nám toho hodně vybudovat a přitom jsme si naspořili na výstavbu lázní a další projekty. V roce 2015, kdy jsme stavěli lázně za 99 milionů korun, jsme měli schodek ve výši necelých 40 milionů korun. To znamená, že jsme větší část lázní dokázali uhradit z úspor.

Město si vzalo půjčku, na co byla určena?

Tou jsme uhradili zmiňovaný schodek a díky tomu nám zůstaly finanční rezervy. Před pěti, šesti lety, před krizí, bych s takovým postupem rozhodně nesouhlasil. Vzít si půjčku, aby mi zůstaly úspory, nezní příliš rozumně. Nám se však podařilo vyjednat velmi výhodné financování úvěru a zároveň máme připraveny rozvojové projekty, které potřebujeme hned financovat. U České spořitelny držíme úrok pod jedním procentem. Tím pádem je pro nás lepší investovat za cenu úvěru, než utratit všechny peníze za lázně a muset šetřit. Výhodný úvěr nám umožnil dokončit stavbu lázní a zároveň využít dalších příležitostí k rozvoji.

Kdy bude úvěr splacen?

Úvěr ve výši čtyřiceti milionů kroun splácíme čtyři roky. Splacen bude do konce roku 2019.

Kolik zbývá městu v současné době v rezervách peněz?

Ve fondech máme schováno více než 80 milionů. Ty peníze jsou ale rozděleny. Například Komunitní dům pro seniory budeme financovat z Fondu rozvoje bydlení, který jsme založili před třemi lety. Řekli jsme si, že veškeré výnosy z privatizace a třetina výnosů z nájmů půjdou do fondu, aby se z nich mohly financovat výhradně potřeby bydlení. To znamená, že když prodáme nějaké byty, tak získané peníze neprojíme, ale investujeme je znovu do výstavby bytů. Tato myšlenka se teď naplňuje.

Jakou máte představu, že by mělo město fungovat?

Důležitý je pro mě rozvoj celého společenství. Město není jen instituce nebo úřad, nedá se řídit jako firma. Když město prodá staré byty a za získané peníze postaví nové, třebas i dražší, tak na tom naše společenství novoměšťáků vydělá. V našem městě je více bytů pro více lidí, a to je dobře. Kdyby stejně postupovala firma, tak by podobné kroky nedávaly smysl, protože by akcionářům nepřinášely zisk. Firma by neměla nic, jen naštvané akcionáře. My máme staré byty opravené a za utržené peníze postavíme nové. Celkem tedy bude mnohem více spokojených lidí.

Když jste v roce 2010 nastoupil do úřadu v jakém stavu bylo město, jak hospodařilo?

Když jsem přišel, tak se ve městě dařilo docela dobře udržovat veřejný pořádek, hodně se dbalo o veřejnou zeleň a celkový vzhled města se zlepšoval. Na druhé straně se však hodně utrácelo za běžný provoz a nedařilo se příliš dobře čerpat peníze například z dotací. My jsme přistoupili k poměrně tvrdým úsporným opatřením, a bohužel to mělo i ten důsledek, že jsme museli propouštět lidi na úřadě. Rozpočet se omezil i příspěvkovým organizacím. Dělali jsme to ale proto, aby nám zbyly peníze na investice, abychom mohli investovat do budoucnosti. Podařilo se nám tak odstranit schodky, které v letech 2009 a 2008 dosahovaly třiceti milionů korun, a to tak, že v letech 2013 a 2014 jsme dosáhli kladného hospodářského výsledku. Celé to byla příprava na velkou investici do Městských lázní. Je to v podstatě taková společenská dohoda – malinko se šetří na provozu, abychom mohli investovat do rozvoje.

S tou dohodou souhlasili všichni?

Lidé nám vloni ve volbách potvrdili, že s touto dohodou souhlasí. Ale samozřejmě si uvědomuji, že to takhle nelze donekonečna. V určité chvíli je potřeba zpomalit a podívat se na to, jestli i v provozu to někde nezanedbáváme a zda není někde potřeba přidat.

Kdy ta chvíle nastane, nebo už nastala?

Ještě ne. Slíbili jsme, že kromě lázní postavíme Sportovní halu a přestěhujeme ZUŠ. Také ještě běží sociální projekty, jako je Komunitní dům pro seniory, chráněné bydlení a centrum Pomněnka pro lidi s Alzheimerovou chorobou. Jakmile budeme mít za sebou tyto projekty, tak přijde chvíle ohlédnout se zpět a upravit strategii hospodaření města.

Tato proinvestiční strategie, kterou se město poslední roky řídí, byla vaší iniciativou?

Je to strategie, která je náročná a pro řadu lidí nepříjemná. Abychom toto všechno mohli realizovat, potřebovali jsme průřezovou podporu v zastupitelstvu. Získali jsme pro ni drtivou většinu zastupitelstva a prakticky proti ní neexistuje opozice. Měl jsem to štěstí, že jsem se stal starostou ve chvíli, kdy ve městě převládal pocit, že je potřeba začít konečně něco dělat. V roce 2014 se potvrdilo, že jsme na správné cestě.

Je v tomto Nové Město výjimečné, nebo je v kraji podobně se rozvíjejících měst více?

Myslím, že evropské dotace vedly k rozvoji mnoha měst. Je otázka, zda peníze použijí rozumně. K rozvoji vedlo i to, že krize naučila lidi šetřit, a když přišla konjunktura, tak bylo možné našetřené peníze použít na investice. U nás to myslím bylo ve vyšší míře, ale ten trend je vidět všude. Je třeba ale říci, že i když jsme šetřili, tak jsme dokázali postavit dopravní terminál, pořádat MS v biatlonu, investovat do škol, přechodů pro chodce, opravit řadu komunikací, včetně části Komenského a Vratislavova náměstí nebo třeba postavit cyklostezky.

Jaký teď máte cíl?

Byl bych rád, kdyby se podařilo úspěšně zvládnout alespoň některé plánované sociální projekty. Hodně jsme se zaměřovali na mládež a sportovce, ale nesmíme zapomínat ani na starší a nemocné lidi. Mám na mysli zejména Dům pro seniory a rozvoj terénních sociálních služeb. Druhým cílem je splnit slib a dát novou budovu Základní umělecké škole. Mým osobním cílem je, aby v těchto velkých projektech nezanikly drobnosti, jako je třeba zvyšování bezpečnosti na přechodech.

Žijeme v době, která se vyznačuje čím dál tím větší mírou nejistoty. Lidé si připadají ohroženi tím, co se v současnosti děje ve světě. Jste účasten mnoha bezpečnostních porad například v souvislosti s mistrovstvím světa. Je ohrožení opravdu reálné?

Nikdy není čas říci si, že nám nic nehrozí. O bezpečnost je potřeba mít obavy, a musíme pro to něco udělat. Není ale třeba mluvit hned o teroristech. Starost o bezpečí začíná na přechodech, ve funkčních kamerových systémech, bezpečností dětí ve školách a tak dále.V našem městě máme velkou výhodu, že dokážeme neformálně komunikovat s policií, nemocnicí, hasiči. Tak by to mělo fungovat i ve státě. Když se totiž lidé necítí bezpečně, tak si začínají hledat viníky a pro svůj neklid hledají nějaká jednoduchá vysvětlení. Ve společnosti pak vzniká „tekutý vztek“. Lidé jsou naštvaní, neklidní, neví přesně proč a upínají se k radikálním řešením. To je velmi nebezpečné. Lidé potřebují pocit bezpečí a když jim ho nezajistíte, hrozí že nejistota přeroste v nenávist k různým skupinám lidí. Každý proto musí pro bezpečnost lidí udělat na své úrovni maximum. Jsem opravdu rád, že se nám to v Novém Městě daří.

Zvyšují akce, jako jsou velké sportovní události, bezpečnostní riziko v Novém Městě?

Paradoxně ho snižují. Pro město je to skvělý bezpečnostní trénink. Rozsáhlá bezpečnostní opatření učí jednotlivé složky spolupracovat. Nejhorší je totiž chaos v situaci, kdy je potřeba jednat s klidnou hlavou.

Jako starosta máte v popisu práce starat se o to, aby se ve městě dobře žilo. Město nabízí mnoho volnočasových aktivit. Máte vy sám čas na nějakou z nich?

Dal jsem si závazek chodit dvakrát týdně ráno plavat. Zatím jsem byl třikrát za půl roku. Lhal bych ale, kdybych říkal, že mám od šesti do sedmi ráno moc práce a nemůžu kvůli tomu chodit do bazénu. Může za to lenost. Totéž samozřejmě platí o všech plánovaných výletech na kole.

Jste spokojen s kulturním životem ve městě?

Mám velkou slabost pro Nova Civitas. To je moje srdeční záležitost. Slavnosti mají komunitní festivalovou atmosféru a moc se na ně těším. Doufám proto, že se tam předposlední červnový víkend všichni sejdeme. Příjemnou klubovou atmosféru začíná mít kulturní dům jako takový. Samozřejmě nese stigma doby, kdy vznikal, a pro někoho může stále působit chladným a nepřístupným dojmem, ale jsem rád, že současné vedené to bere jako výzvu a snaží se bojovat. Podotýkám, že úspěšně. Byl jsem moc rád, že jsem mohl zajít třeba do K CLUBU na koncert, nebo na klubové divadlo za oponou. Je to rok od roku lepší.

Co je potřeba v Novém Městě zlepšit?

Zaspali jsme opravy a údržbu některých komunikací. Musíme se na to v nejbližší době zaměřit. V loňském roce jsme také hodně selhávali v údržbě zeleně. Letos to zlepšíme. Pokud by se to nepodařilo, bral bych to jako neúspěch.

-red-