Výročí Vincence Makovského

Rubriky: Noviny
Kryštof Benoni  Sdílet článek na nebo

Sochař se narodil před 120 lety

Výročí Vincence Makovského

Připomeňme se životní osudy Vincence Makovského, od jehož narození letos 3. června uplyne 120  let. Tvorba tohoto umělce zasáhla nejen Nové Město na Moravě, ale zapsala se do historie i  jiných měst.

Rodný dům V. Makovského najdeme na náměstí s číslem popisným 11. Celkový rozhled dala chlapci novoměstská reálka (1911-1918). Pod vlivem malířů inspirujících se Vysočinou se jednoho dne mladý Vincenc rozhodl stát se také malířem. Události první světové války však zastavily jeho další plány. Středoškolské studium na prahu roku 1918 ukončil ve zkráceném termínu maturitou a  hned nastoupil vojenskou službu. Z armády zběhl a nějakou dobu se skrýval. Až roku 1919 můžeme abiturienta novoměstského gymnázia spatřit mezi uchazeči o malířství na Akademii výtvarných umění v Praze.

Roku 1921 se mladý Vincenc přesouvá do jiného uměleckého oboru. Do své sochařské speciálky ho přijímá Jan Štursa. Makovský definitivně zaměnil štětec za sochařskou špachtli. Konečně nalezl sám sebe.

Přestože kulturní Praha si studenta akademie velmi získala, rodné město v jeho životě i tvorbě hrálo stále důležitou roli. Někdy počátkem studií u Štursy vytvořil figurální reliéf sloupové hlavice při vchodu do otcova řeznického krámu na náměstí (č. p. 9). Iniciativně se podílel na činnosti nově ustanoveného spolku akademiků Horák. Kolektiv mladých nadšenců zde organizoval přednášky a různé zábavné akce. Významná byla také jejich činnost divadelní. O nekonvenční vyznění divadelních představení se zasloužil i Vincenc Makovský se svým bratrem Josefem moderně pojatými návrhy a realizacemi scén. Zvláštní oblibě se tehdy v Novém Městě na Moravě těšily nápaditě koncipované karnevalové průvody, které se bez vydatného podílu Makovského rovněž neobešly. Pro tyto studentské slavnosti navrhoval kostýmy a masky, jakož i různé alegorie. Tato činnost uvolňovala fantazii mladého výtvarníka a vedla jej k volbě netradičních materiálů a výrazových prostředků.

Začátkem třicátých let tvoří Vincenc Makovský pro Nové Město na Moravě Pomník Leandra Čecha, prvního ředitele státní reálky v Novém Městě na Moravě. Pomník se nyní nachází před budovou gymnázia.

Pro Brno vytvořil V. Makovský kromě jiných děl i  Pomník Karla staršího ze Žerotína. Bronzová bysta byla posléze umístěna na nádvoří brněnské Nové radnice, v místech někdejší sněmovny moravských stavů. 

V druhé polovině 30. let hledal Makovský záchytný bod v příklonu k jistotám kulturního dědictví. Nalezl jej v osobnostech české historie. Na předním místě stála postava Tomáše Garriguea Masaryka, kterého ctil jako státníka i filozofa. Zprvu vytvořil několik podobizen, poté byl Pomník prezidenta Masaryka odlit do bronzu pro Mělník, rovněž pro Humpolec, Libochovice nad Ohří a také pro Bystřici nad Pernštejnem. V současnosti se můžeme setkat se sádrovým odlitkem postavy TGM ve vestibulu Gymnázia, který byl slavnostně instalován dne 6. 3. 2000 k příležitosti 150. výročí narození TGM.

Po okupaci českých zemí hitlerovským Německem nebyla Praha pro Makovského bezpečná, proto přijal místo vedoucího sochařského oddělení na Škole umění ve Zlíně. Svou novou prací – návrhy různých nástrojů a rukojetí – u nás založil tradici průmyslového designu. 

Po roce 1945 opět mění své působiště, stěhuje se do Brna mezi pedagogy Vysoké školy technické a  rychle se stává autoritou mezi učiteli i mezi výtvarníky. Vděk tomuto město vyjádřil sochou Partyzán ze zlínského Památníku obětem druhé světové války. 

Vincenc Makovský se také věnuje zakázkám na zpodobení významných osobností:

Podobiznu maršála R. J. Malinovského, jehož vojska osvobodila Brno, najdeme na brněnském náměstí, nesoucím maršálovo jméno. V roce 1947 zpodobnil Mistra Jana Husa v návrhu monumentu pro pražské Karolinum. V této linii pokračoval pomníkem Jana Milíče z Kroměříže pro kazatelovo rodiště a Podobiznou Jana Jesenia z roku 1955. 

Pro Uherský Brod vytvořil Pomník Jana Amose Komenského, kterému věnoval velkou pozornost. Makovský se soustředil na postavu Komenského a za základ považoval věty, které čteme na soklu pomníku:  „Nejsi jen ty sám členem lidské společnosti, avšak kromě tebe jsou i jiní. Poněvadž jsi její částí, nedomnívej se, že jsi všechno: Buď ku prospěchu společnosti.“

Pomník vzbudil velký ohlas. Druhý bronzový odlitek byl instalován a roku 1957 slavnostně odhalen jako pomník v holandském Naardenu, kde byla zakončena životní pouť Komenského. Třetí verze tohoto pomníku se vydala na cestu až do Bethlehemu v Pennsylvanii.

Roku 1952 byl Vincenc Makovský jmenován profesorem pražské Akademie výtvarných umění.

V této době již umělec světového věhlasu se stále vracel do svého rodiště a také nevynechal sjezdy profesorů a abiturientů novoměstské reálky. Své škole věnoval definitivní model Pomníku J. A. Komenského, který osobně instaloval v roce 1957 do auly školy

Další výzvou pro Vincence Makovského byla účast v soutěži na ústřední plastiku pro vstupní prostor československého pavilonu na chystanou Světovou výstavu v Bruselu roku 1958. Sochařův soutěžní návrh Nový věk s motivem slunce, přesněji sluneční energie, byl úspěšný. Svědčí o tom Velká cena, kterou si autor z bruselského Expa 1958 odnesl. Tuto plastiku dnes najdeme ve vstupním prostoru areálu BVV v Brně a před budovou bývalého Federálního shromáždění ČSSR v Praze.

V soutěži na výtvarné řešení exteriérů a interiérů brněnského divadla zaujal návrh Makovského Sousoší Aloise a Viléma Mrštíků. Instalace sousoší v roce 1975 se umělec však nedočkal.

Zemřel v Brně 28. prosince 1966.

Vincenc Makovský byl pohřben na evangelickém hřbitově v Novém Městě na Moravě.

Lenka Drdlová

(čerpáno z monografie Vincenc Makovský, kterou sepsal profesor PhDr. Jiří Hlušička)