Slovo hejtmana

V dnešní době se stále více objevuje neporozumění a dokonce i nenávist mezi národy, etniky nebo jen různě smýšlejícími lidmi. Přitom přátelské vztahy snad stále vnímáme jako jednu z největších hodnot v našem životě. Existují v nejrůznější podobě mezi jednotlivci i skupinami lidí.

Takovým příkladem mezinárodních dobrých vztahů je partnerství Kraje Vysočina a Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Právě před deseti lety byla zahájena naše meziregionální spolupráce. Navázali jsme tak na dobré jméno Československa z doby, kdy byla tato oblast součástí naší tzv. první republiky. Spolupráce byla zahájena v době, kdy byl hejtmanem Miloš Vystrčil, a už tehdy byla podporována také ostatními zastupitelskými kluby. Po změně vedení krajské reprezentace jsme ve spolupráci pokračovali s podporou všech stran. Zastupitelstvo schválilo Smlouvu o spolupráci mezi Krajem Vysočina a Zakarpatskou oblastí Ukrajiny a založili jsme Dobročinný fond ViZa (ViZa znamená zkratku obou regionů Vysočina-Zakarpatí – ukrajinsky Visočina) pro podporu konkrétních projektů.

S pomocí společného fondu se za deset let spolupráce realizovalo více než 150 nejrůznějších projektů. Byly to především opravy škol, sociálních a kulturních zařízení (často navazující na stavby československé první republiky), ale také partnerské návštěvy, společné kulturní akce. Říká se, že „v nouzi poznáš přítele“. V loňském roce prošly přes území Zakarpatí velké bouřky s abnormálním krupobitím, silným orkánem a povodněmi. Důsledkem toho bylo v oblasti poškozeno více než 7 tisíc obytných domů a 39 objektů státní sféry (ochrany zdraví, kultury, vzdělávacích organizací, vodního hospodářství) a narušena dodávka elektřiny obcím. Považovali jsme za přirozené pomoci.

Zakarpatí je v evropském měřítku spíše chudší, ale krásná země s hrdým přátelským obyvatelstvem. V letošním květnu navštívila delegace krajského zastupitelstva místa, kde se na Západní Ukrajině realizovaly konkrétní projekty naší spolupráce. Byla to jen kapka z toho množství, ale všude jsme se setkali s nefalšovanou upřímností a vděčností. V Koločavě nás přivítal samotný Nikola Šuhaj. Tedy jeho současná podoba. Děti v opravených školách nám zazpívaly české písně a přednesly naše básničky, protože v několika školách se dokonce učí česky. Často šlo o školy, které před lety postavili Čechoslováci. Některé dodnes nesou jméno T. G. Masaryka. Všechna setkání byla milá a dojemná. Ty vztahy ostatně vznikají a prohlubují se i na neoficiálních úrovních. Právě za našeho pobytu jsme se setkali s mladými lidmi z občanské společnosti „Přes hranice“ z Jihlavy, kteří přijeli na Zakarpatí se svou nezištnou pomocí.

V sídle zakarpatské vlády v Užhorodě jsme byli nakonec svědky velkolepého kulturního programu na počest desetiletého výročí plodné spolupráce, které si naši přátelé z dalekého a přece blízkého východu opravdu velmi váží. Já jsem zase rád, že se na této bohulibé činnosti shodneme se všemi stranami naší krajské reprezentace. Bez jinde častých stranických půtek a prosazování osobních zájmů. Jak se nám to koneckonců na Vysočině často daří i v jiných oblastech. A snad není nutno připomínat, jak je v dnešním bolavém světě potřebné a důležité vzájemné poznání, pochopení a tolerance.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina