Othmar Müller vystoupí v NMNM

 

Na novoměstském koncertu Vám bude hudebním partnerem Luděk Šabaka. Jaké byly počátky Vaší spolupráce?

Před několika lety mě s Luďkem Šabakou seznámil náš společný přítel flétnista Hansgeorg Schmeiser. Okamžitě se z nás stali dobří přátelé, kteří o hudbě velmi podobně smýšlejí a mají pro ni stejné porozumění. Bylo to, jako bychom spolu hráli už celá desetiletí! A Luděk je jedním z těch velkorysých lidí, kteří by nikdy nezmínili, že pianista musí hrát desetkrát víc not než violoncellista….

Mohl byste představit repertoár, který na festivalu zazní?

Koncert zahájíme Sonátou pro violoncello a klavír Clauda Debussyho. Jedná se desetiminutovou skladbu složenou v roce 1914 jako doprovod k ohňostroji. Podle mého názoru je to jedno z Debussyho nejlepších děl.

Velice mě těší, že si mohu zahrát 2. sonátu Bohuslava Martinů.  Jedná se o velmi optimistické dílo s jímavým pomalým tempem, které Martinů složil v USA.

A na druhou část koncertu si od houslistů vypůjčíme Sonátu Cesara Francka, jedno z nesmrtelných mistrovských děl.

Vyučujete na konzervatoři v Eisenstadtu. Hrají Vaši studenti i českou hudbu?

Když se zeptáte stovky violoncellistů: „Jaká je nejlepší skladba pro violoncello?“ 99 z nich odpoví, že Dvořákův koncert.

Ale samozřejmě Dvořák je jen jedním z velikánů české hudby. Máte tolik význačných skladatelů od Myslivečka po mladé skladatele naší doby…

Při práci učitele violoncella a komorní hudby se vždy snažím studentům představit Janáčka (nesmírně miluji jeho dva smyčcové kvartety) a samozřejmě Smetanovo klavírní trio a smyčcová kvarteta.  Předehra opery „Prodaná nevěsta“ je obávanou skladbou požadovanou při konkurzu do jakéhokoli orchestru.

Podle čeho si vybíráte repertoár na své koncerty? Jak velkou svobodu máte v rozhodování a co všechno jej ovlivňuje?

Jako violoncellista mám svůj tzv. „Starý zákon“ (sólové suity J.S. Bacha), „Nový zákon“ (Dvořákův koncert) a mezi tím dva skvělé koncerty Josepha Haydna.

Ale samozřejmě také miluji sonáty od Beethovena, Mendelssohna a Brahmse. Díky tomu, že většina organizátorů koncertů souhlasí s tím, že budou v programu uvedena i méně známá díla, rád představuji publiku díla Alexandra Zemlinského, Karla Weigla (žák Zemlinského), Richarda Rösslera (studoval s Maxem Bruchem) a několika dalších autorů.

Dokonce jsem měl tu čest uvést zcela poprvé sonátu Alexandra Zemlinského, která byla 112 let ztracena.

Pane Müllere, hrajete na nejstarší hrající violoncello na světě. Prosím mohl byste nám tento unikátní nástroj blíže představit a popsat cestu, která k jeho zapůjčení vedla?

Před mnoha lety se Rakouská národní banka rozhodla založit sbírku vzácných smyčcových nástrojů a Artis-Quartet měl to štěstí, že byl mezi prvními hudebníky, kteří byli do tohoto programu přizváni.

Andrea Amati, tvůrce mého violoncella, je dědeček slavného Nicola Amatiho, který byl učitelem Antonia Stradivariho!  Byl tedy ještě o tři generace starší!

Je neuvěřitelné, že violoncello vyrobené před 446 lety stále zní! Je to fantastický nástroj, který se vlastně stal „mým hlasem“.

Jste zakladatelem tělesa ARTIS Quartett. Na jaké nástroje hrají ostatní členové souboru?

Artis Quartett slaví v této sezoně 40. výročí založení. Vždy jsme měli dvě části repertoáru, které jsme se snažili upřednostnit. Jedná se o tzv. „První vídeňskou školu“ se zvláštním důrazem na Haydna (na jeho dílech jsem doslova závislý) a „Druhou vídeňskou školu“ soustředěnou kolem Arnolda Schönberga, zaměřující se hlavně na Zemlinského, Berga, Weberna a další skladatele, kteří se stali oběťmi nacistického režimu.

Peter Schuhmayer – 1. housle hraje na svůj vlastní nástroj vytvořený Philippem Kellerem v roce 1907, Johannes Meissl – 2. housle hraje na nástroj Andrea Guarneriho z roku 1690 a Herbert Kefer na violu od J.B. Guadagniniho z roku 1784. Tyto dva nástroje jsou ze sbírky Rakouské národní banky, stejně jako moje violoncello.

Doufáme, že na jednom z příštích ročníků festivalu PÓDIUM NMNM Artis Qurtett uslyšíme.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho krásných zážitků s hudbou i Vašimi posluchači.