Novoměstská pekárna s tradicí

Rubriky: Noviny
Kryštof Benoni  Sdílet článek na nebo

Rozhovor s Ivou Marttunen, dříve Slonkovou.

Novoměstská pekárna s tradicí

Kdy vaše pekárna otevřela poprvé?

Otevírali ji naši rodiče a letos bude mít 30leté výročí. Nejdříve naše rodina otevřela krámek s ovocem a zeleninou, pekárna přišla na řadu hned poté.

Svůj rodinný krámek jste letos kompletně zrekonstruovali. Má to souvislost s výročím?

O rekonstrukci jsme uvažovali už dlouho. Když jsem se s manželem vrátila ze zahraničí, rozhodly jsme se se sestrou, že se pekárně začneme více věnovat. Že se budeme snažit pokračovat v rodinné tradici. Naše maminka má na starosti výrobu, my dvě jsme si daly za úkol to ostatní. A řekly jsme si, že bude dobré začít v novém. Chtěly jsme začít už na jaře, ale zabrzdil nás covid. Jsme proto rády, že jsme to stihly alespoň před Vánocemi.

To, co tady vidíme na prodej, tedy peče vaše maminka?

Ano, my jsme jediné pekařství v Novém Městě na Moravě, které peče vše, co prodává. Nic nedovážíme, nekupujeme, všechno, co tu vidíte, je čerstvě upečené. Jsme na to patřičně hrdí. Není to jako v supermarketu, kde vám budou tvrdit, že nabízí čerstvé pečivo, ale ve skutečnosti to jsou jen dopečené zmražené polotovary. U nás se peče z gruntu. Z mouky, vody, našeho kvasu, pěkně celou noc. Maminka by to ale sama nezvládla. Jsme tu samé ženské a dědeček nám velmi často pomáhá.

Oceňují to vaši zákazníci?

Určitě ano, lidé to mají rádi čím dál tím víc. Po devadesátých letech tady byl boom a chodilo hodně zákazníků z města a okolí. To přerušil příchod velkých obchodních řetězců, ale poslední dobou se k nám zase lidé vracejí. Ten rozdíl v kvalitě je totiž jednoznačný. Jak v chuti, tak v tom, že vše je vyráběno tradičním způsobem, jako od babičky. Používáme regionální, alternativní a zdravé suroviny. A myslím, že lidé dnes mají o podobné výrobky zájem a už si vybírají, jaké pečivo si koupí a kde.

Jak se vlastně u vás peče třeba takový rohlík?

Nachystáme základní suroviny, mouku, vodu, sůl, droždí. Žádné předem připravené směsi. Těsto mícháme v dížích a pak je třeba počkat několik hodin, než nakyne. Teprve potom jde těsto na stůl, kde z něj děláme rohlíky. Není to tedy rychlý proces. Nejvíce času nám zabere náš žitný chléb, ke kterému si děláme i vlastní kvas. Začínáme v jednu odpoledne a ráno v sedm je hotový.

Změnily jste kromě podoby také sortiment vaší rodinné pekárny?

Určitě ano. Některé výrobky jsme ponechaly, jako například houžlovky a sloní ucha, ale máme tady celou řadu novinek, včetně sladkostí pro děti. Jsou sice sladké, ale opět v nich nejsou žádné přídavné látky, takže je to takové zdravé mlsání. Celkově se snažíme péct tradiční věci, které se znovu vrací do módy.