Michal Šmarda: Na nikoho nesmíme zapomenout

Jaká opatření platí aktuálně v Novém Městě na Moravě?

Platí samozřejmě všechna opatření vycházející z nouzového stavu. Průběžně uplatňujeme všechna omezení, která zavádí vláda. Bavíme se těsně po polovině března, kdy už je zákaz vycházení bez ochrany obličeje. To je ale jen začátek. Je jasné, že opatření se budou dále zpřísňovat. Důležité je, aby se omezil pohyb lidí mezi městy. A důležité je ochránit starší a slabší lidi.

Jedna věc je přijmout opatření, která učinila vláda, druhá věc je, jak a co můžeme ovlivnit sami. Co dělá vedení města?

Snažili jsme se dopředu vybavit lidi rouškami a dalšími ochrannými prostředky. Ve chvíli, kdy přišlo vládní nařízení, tak Novoměšťáci už měli „našito“. Zřídili jsme dobrovolnické centrum. Je důležité, aby si v okamžiku nejtvrdšího dopadu krize byli lidi schopni a ochotni pomoci. Pomáháme nemocnici s potřebnou výbavou. V okamžiku, kdy nic nebylo, jsme se snažili vybavit i prodavačky v obchodech, na které všichni trochu zapomněli. Snažíme se, aby nikdo z našich lidí nezůstal opomenut.

Existuje něco jako krizový štáb? Kdo v něm je? Jak často se scházíte?

V kompletní sestavě se scházíme přibližně jednou týdně. V kontaktu jsme prakticky pořád. V krizovém štábu jsou zástupci města, nemocnice a všech složek IZS. Teď jsme k němu přibrali sociální služby, protože to vyžaduje charakter krize, kterou řešíme. Došlo i k několika změnám v organizaci práce. Rozhodl jsem o tom, že všichni klíčoví lidé musí být zastupitelní a mít alternativu. Zároveň musí omezit kontakt. Nemůžeme si dovolit, aby kdokoli z nás paralyzoval krizové řízení.

V čem je současná situace nová?

Nikdo nebyl připraven na takovou epidemii. Vláda a další orgány v prvních fázích váhala s přijímanými opatřeními. Museli jsme proto trochu intuitivně začít s přípravami sami. Ale myslím, že jsme neudělali chybu. Hlavní je, že se podařilo zapojit do práce spoustu lidí. V krizi se ukáže, kdo je kdo. Hodně lidí pomáhá a zaslouží si fakt velké poděkování. Od prodavaček, které jsou v první linii a schytávají to nejvíc, přes zdravotníky, na které spoléháme, až po dobrovolníky, zaměstnance našich organizací, řidiče, kteří rozvážejí zásoby nebo pošťačky. Je toho fakt hodně. Lidé jsou skvělí.

Jak změnila krize vaše starostování? Kde je podle vás nyní vaše místo?

Město musí zajistit bezpečí všem, na které ostatní zapomínají. Naše školy musí zajistit dálkovou výuku dětem. Sociální služby se musí starat o seniory a další klienty, kteří jsou teď nejohroženější. Ve městě musí být čisto a pořádek. Lidé musí mít včasné a přesné informace. Nesmí vzniknout pocit, že jim někdo něco tají nebo že s nimi nejednáme fér. Musíme podpořit pozitivní touhu lidí pomoci. Stejně tak musíme bojovat proti panice a snaze hledat vnitřní nepřátele a viníky. Celková atmosféra, ve které příští období zvládneme, je vlastně vůbec nejdůležitější. Můžeme z této krize vyjít silnější, lepší a semknutější. Ale můžeme také skončit depresivní, rozhádaní a plní nenávisti. Mezi tím je velmi tenká hranice.

Boj proti koronaviru do jisté míry charakterizují roušky, kterých je nedostatek. Do jejich výroby se zapojila celá řada lidí. Jak se ale obecně staví lidé v Novém Městě k současné krizi?

Lidé v našem městě v sobě našli obětavost, ochotu a lidskost. Hned, když jsme spustili přípravy na epidemii, začali lidé přicházet s nabídkami pomoci. Od skautů až po sportovce. Lidé různého věku a z různých profesí. Hodně lidí zaměstnaných v cestovním ruchu nebo v restauracích přišli ze dne na den o práci. Najednou jsou v těžké sociální situaci. Přesto se snaží pomáhat. Pomáhají lidé, od kterých bych to nikdy nečekal. Tohle je něco, kvůli čemu mi vyhrkly slzy z očí. Několikrát.

Souhlasíte s tím, jak vláda krizi řeší? Myslíte si, že jsou její kroky promyšlené?

Určitě nějaké chyby vidím a pociťuji i jejich důsledky. Ale to teď není podstatné. Když jste ve válce, tak si nemůže každý voják nárokovat patent na rozum. Vláda velí a já jsem tady od toho, abych naplňoval její strategii. Snažím se to dělat tak, abych zajistil to nejlepší pro lidi v našem městě. Na všechno ostatní bude dost času, až vyhrajeme.

Měli jste problémy s kázní? Dodržují lidé karanténu a předpisy?

Měli jsme problémy s lidmi, kteří rizika podceňují. Ale ubývá jich. V první fázi krize atmosféru v našem městě hodně ovlivňoval biatlon. Celá řada Novoměšťáků odvedla obrovský kus práce na přípravě závodů. Všichni je máme rádi a záleží nám na jejich budoucnosti. U některých z nás to vedlo ke ztrátě ostražitosti a snaze rizika epidemie spíš zlehčovat. To je pochopitelné a nemá smysl si to vyčítat. Myslím si, že lidé velmi rychle pochopili, co máme před sebou a jaké hrozbě čelíme. Drtivá většina lidí se chová odpovědně a snaží se. Chtěl bych poděkovat všem, kteří po návratu ze zahraničí nebo kontaktu s rizikovými skupinami poctivě dodržují karanténu. Není to nic jednoduchého a každý, kdo se zachoval odpovědně, si zaslouží náš vděk.

Když epidemie propukne v plné síle, nejdůležitější bude nemocnice. Zvládne to?

Pokud budeme všichni rozumní a odpovědní. Pokud budeme dodržovat omezení a nebudeme zvyšovat rizika. Pokud bude průběh epidemie pozvolný, tak ano. Zatím vše nasvědčuje tomu, že se nenaplní ty nejčernější scénáře a my to společně zvládneme. Je potřeba přiznat, že nemocnice nebyla v počátku dobře připravena a chyběla jí spousta potřebného vybavení. To se ale podařilo napravit. I díky obětavosti jejich zaměstnanců a ochotných lidí nejen z Nového Města na Moravě, ale z širokého okolí.

Čeho se sám nejvíce bojíte?

Nejvíc se bojím toho, že lidé ztratí víru, dobrou vůli a sounáležitost. Bojím se o děti, o rodinu a o naši komunitu. Nejen o naše zdraví, ale i naši schopnost spolu žít v důvěře, toleranci a vzájemné úctě. Ale musím říct, že když vidím, co naši lidé dokážou a jak se k sobě chovají, tak se bojím o dost méně, než by leckdo čekal.