Incidenty veřejnost nezaznamenala, to je dobře

Kdy a jak jste se stal velitelem novoměstské policie? Co to pro vás tehdy znamenalo? 

V roce 2007 jsem byl rozkazem převelen z pozice vyšetřovatele SKPV Žďár nad Sázavou do Nového Města na Moravě. V té době byli dokonce i poslanci utvrzováni v tom, že pokud vznikne 14 krajských ředitelství, bez náhrady zaniknou okresy a policie bude přesně kopírovat územní členění obcí z rozšířenou působností a krajů. V rámci republiky tak měla být obvodní oddělení, ve kterých měla mít svá pracoviště dopravní policie i služba kriminální policie včetně vyšetřovatele. Postupně byl tento model zavržen a z okresů vznikly územní odbory, které kopírují příslušnost soudů. Tehdy to byla obrovská výzva, budovat systém na tzv. „zelené louce“.

S jakým předsevzetím jste do toho šel a čelil jste nějakým problémům?

Nové Město je blízko ke Žďáru nad Sázavou i k Bystřici nad Pernštejnem. Jako Novoměšťák jsem chtěl vybudovat po všech těch letech reforem stabilní a silné sídlo policie v našem městě. V té době se neustále sledovaly dojezdové vzdálenosti a o svoji pozici jsme neustále bojovali s Bystřicí. U hasičů to bylo stejné. Zde Nové Město sídlo profesionálních hasičů neobhájilo.

Po těch letech máte možnost srovnávat, jaká byla bezpečnostní situace ve městě tehdy a jaká je nyní?

V době, kdy jsem nastoupil, tak v teritoriu bylo pácháno kolem 250–300 trestných činů. V roce 2018 pouze 120, včetně dopravních nehod, zanedbání povinné výživy, což jsou spíše skutkové události. Většinou to byla majetková trestná činnost, tedy vloupání do obchodů, firem, domů a chat a krádeže nafty a vandalství obecně. Eliminaci určitě pomohl městský kamerový systém, součinnost s městem i větší soudržnost a komunikace s lidmi a pořadateli velkých akcí.

Za největší úspěch považuji to, že i když došlo k množství incidentů a krizových situací, veřejnost toto v podstatě nezaznamenala. Za tím pocitem klidu jsou stovky hodin práce všech policistů, kterou veřejnost nevnímá ani by vnímat neměla. V době, kdy si jich veřejnost všimne, tak to je už naše drobné selhání.

Jak velký rajon jste vlastně měli na starosti? A v kolika mužích jste jej museli zvládnout?

Obsluhujeme oblast od Herálce, Svratky, Jimramova až po Bobrovou. Začínali jsme ve 14 policistech a nyní je zde plánováno 28. Podařilo se nám prosadit model, kdy je třeba plánovat počty policistů nikoli pouze dle počtu obyvatel a kriminality, ale také dle kapacity lůžek a návštěvnosti regionu. Bezpečnost není samozřejmostí a nikdo neumí spočítat to, co se nestalo.

Rozhodl jste se po letech odejít, proč?

U policie jsem 31 let a byl jsem nejdéle sloužící vedoucí oddělení. Všichni kolegové skončili dříve. Já jsem nechtěl zklamat svým odchodem svého nadřízeného. Ten odešel koncem roku. Oddělení je stabilizováno, má dobré výsledky a mohu ho bez obav předat svému nástupci. Nikdy bych neodešel, pokud bych měl pocit, že není vše v pořádku a že nebude v našem městě bezpečno.

Už víte, kam budou směřovat vaše další kroky? 

Určitě to bude zase práce s lidmi. V tom jsem nepoučitelný. Člověk žije, dokud je má kolem sebe, i když vlastnosti a charaktery některých přináší stres, starosti, problémy i nevděk.

Co byste poradil svému nástupci?

Aby si každé ráno přečetl nápis na autě a denně si uvědomoval, že policie, hasiči a záchranáři jsou jediní, kdo obratem, 24 hodin denně a 365 dní v roce zareagují na jakýkoliv podnět a konají. Jestliže jsou jediní, tak prostě musí. Policie je specifická v tom, že na oznámení čekat nemusí. Proto každé oznámení by si měl můj nástupce sám pro sebe vyhodnocovat, jestli k němu muselo dojít, proč na tuto skutečnost policie nepřišla sama a zda se nedalo události zabránit. Toto by mělo být hlavním kritériem hodnocení podřízených policistů.

Co vás ve funkci nejvíce těšilo?

Vždy jsem se mohl spolehnout na práci svých podřízených i zástupců. Ve srovnání s jinými městy se pozitivně na naší práci projevila velmi úzká spolupráce s městem, městskou policií, hasiči i organizátory velkých sportovních a kulturních akcí, která není jinde samozřejmostí. K dobré spolupráci bylo třeba obětovat volný čas a místo sezení na rybách diskutovat na zastupitelstvu či dopravní komisi a místo sportování jednat v orgánech Sportovního klubu.