Dívám se na svět očima dětí

Rubriky: Noviny
Kryštof Benoni  Sdílet článek na nebo

Soňa Šikolová vystřídala v čele mateřské školky dlouholetou ředitelku Ivanu Buchtovou. S předškolními dětmi má bohaté zkušenosti, ale jak sama připouští, nástup do novoměstské školky …

Dívám se na svět očima dětí

Soňa Šikolová vystřídala v čele mateřské školky dlouholetou ředitelku Ivanu Buchtovou. S předškolními dětmi má bohaté zkušenosti, ale jak sama připouští, nástup do novoměstské školky pro ni byl výzvou.

Jak se vám začínalo v nové práci?

Mám za sebou tři měsíce. Do konce července jsem pracovala jako ředitelka v jedné jihomoravské školce a hned druhý den jsem nastoupila sem, jedu tedy nonstop. Mám ale radost, že se nám v září podařilo vše nastartovat. Byla jsem připravena na to, že práce bude náročná, takže teď opravdu pracuji od rána do večera. Ale stále mám dostatek síly a energie, protože vidím před sebou cestu, a i když nebude lehká, pevně věřím, že s pomocí mých nových kolegyň dosáhneme cílů, které jsou zpracované v koncepci rozvoje naší školy.

Co je pro vás nejtěžší?

Mateřská škola je opravdu velká, 4 odloučená pracoviště, 55 zaměstnanců a více než 300 dětí. Jenom poznat, jak ten systém funguje, je velmi těžké. Naštěstí mi nyní velmi pomáhá 9 let vlastních zkušeností při řízení školy, plánování, organizačním i finančním zajištění, včetně vedení celé dokumentace. Nejtěžší je ovšem otevřená komunikace a spolehlivý přenos informací, vysvětlit v takto velkém kolektivu svoji vizi a seznámit se se všemi kolegy. Já se opravdu poctivě snažím s každým zaměstnancem sejít a vést s ním otevřenou komunikaci. Aby věděli, že jednotlivé kroky, které dělám, mám promyšlené a vedou ke konkrétnímu cíli – ke šťastným dětem. Důležitá je i otevřená komunikace s rodiči a jejich důvěra. Mám za sebou šest dlouhých třídních schůzek, kdy rodiče získali podrobné informaci o dění ve třídách i o tom, jakým způsobem se realizuje výchova a vzdělávání, jaké používáme metody, formy vzdělávání, jaké máme nové vzdělávací projekty i připravované změny.

Jaké jste zavedla ve školce změny?

Od začátku roku jsme toho udělali už hodně. Všechny změny mají opět předem stanovené cíle, vycházejí ze strategie vzdělávací politiky, aktuálních vzdělávacích trendů a reagují i na technologický pokrok a měnící se podobu naší společnosti. Cílem je zefektivnit interní i externí komunikaci, přenos informací a hlavně rozšířit vzdělávací nabídku pro všechny děti. Čerpám ze svých dlouholetých zkušeností učitelky, ale i z pohledu matky a babičky. V souvislosti s komunikací jsme například vytvořili nové e-mailové adresy pro všechny třídy, aby mohly učitelky samy a častěji komunikovat s rodiči a dávat jim důležité informace. Nabízíme všem rodičům možnost domluvit si individuální schůzku s učiteli ve třídě, kterou jejich dítě navštěvuje, mohou soukromě probrat vše, co je zajímá.

Jak tyto změny přijímá učitelský sbor?

Pravda je taková, že ne všechna rozhodnutí a požadavky jsou srdečně vítány. Požadavků mám opravdu hodně a jsou to změny, na které nejsou kolegyně zvyklé, každá změna potřebuje čas, ale všechny dělám proto, abychom všichni dokázali lépe komunikovat mezi sebou a také s rodiči. Máme čtyři pracoviště, ale jsme jedna mateřská škola. Tady cítím velké rezervy, jde o to, aby učitelé mezi sebou začali více otevřeně komunikovat a spolupracovat. To je to, co učíme děti ve třídě, pravidlům společného soužití, vzájemné pomoci i ohleduplnosti, aby na sebe byly hodné a pomáhaly si.

Zmiňovala jste, že máte konkrétní cíl. Jaký to je?

Aby děti ve školce prožily aktivní a šťastné dětství. Děti jsou nejlepší a nejupřímnější hodnotitelé a hned poznáte, jestli se cítí dobře. Paní učitelky tak mají hodnocení své práce přímo před očima ve třídě každý den. Když jsou děti veselé a spokojené, tak vám je také dobře a práce vás baví. Jde tedy o to, vytvořit prostředí pro všechny aktéry předškolního vzdělávání, kde budou děti šťastné. Je to na nás. Měli bychom se umět přizpůsobit době, která se mění. Různé výchovné styly rodin, jiný způsob trávení volného času a velké pracovní vytížení rodičů. My se musíme snažit vyjít jim vstříc a vysvětlit, co po dětech chceme, jaké máme na děti požadavky, aby soulad rodinné výchovy a našeho předškolního vzdělávání byl co nejvíce plynulý a bezproblémový.

Jaký na to máte recept?

Je jím bezpodmínečné přijetí každého dítěte. To by měla každá paní učitelka mít v sobě. Nedá se to naučit, je to dar. Každý, kdo si vybere tuto profesi, by k tomu měl mít předpoklad. Jde tedy o to, nesnažit se děti rovnat do nějakých škatulek nebo srovnávat s ostatními, protože každé dítě je jedinečná bytost, často říkám, čistá duše. I my dospělí jsme každý jiný a každému vyhovuje něco jiného. Nabídka pro děti musí být hlavně dostatečně pestrá a zajímavá.

Vy umíte dítě bezpodmínečně přijmout?

Já i ve věku babičky dokážu vidět svět dospělých očima malých dětí. Podle toho celý život pracuji a z toho vycházím ve svém konceptu. A jako ředitelka, ale i člověk, se snažím každému kolem sebe přinést otevřenou pomoc.