Co je jednoduché a co nezodpovědné

Nové Město na Moravě přijalo rodiny uprchlíků z Barmy. Byl jsem u toho od začátku, ještě za bývalé paní starostky Markové, která zapojení Města do tohoto státního integračního programu iniciovala. Místní evangelický sbor se do této pomoci zapojil jak péčí mnoha dobrovolníků, tak uzavřením smlouvy s Městem na zajištění asistenčních služeb pro tyto rodiny a organizací výuky českého jazyka. Setkávám se s nimi a měl jsem možnost mluvit s těmi, kdo jim dobrovolně pomáhají, nejen z našeho sboru. Všichni, tak jako paní Potměšilová v Novoměstsku, potvrzují dobrou zkušenost a vlastní obohacení. Samozřejmě, vždycky všechno nebylo jednoduché. On totiž život vůbec není jednoduchý a nemusí jít o uprchlíky, ale třeba o rodinné vztahy, o výchovu vlastních dětí nebo o realizaci veřejně prospěšných projektů. Uvádět to jako argument, proč se do věcí nepouštět, je, myslím, absurdní. Vypovídá to spíš o neochotě, než o odpovědnosti.

Pan starosta Michal Šmarda se opakovaně nepřímo vyjádřil o nabídce našeho sboru přijmout jednu uprchlickou rodinu bez ohledu na zemi původu a náboženské přesvědčení jako o nezodpovědném dobrodružství, do kterého se Město pouštět nebude. Stává se z toho jakási mantra, která postrádá zdůvodnění. Nevím, zda pan starosta považuje státní integrační program, který přijala vláda (na níž se podílí strana, za kterou byl sám zvolen a jejímž je členem), za nezodpovědný hazard nebo zda se mu zdá nezodpovědná jedna z největších neziskových organizací v naší republice, Charita ČR, která tento program pro stát zajišťuje. Aktivity našeho sboru se totiž dějí právě v rámci tohoto programu a ve spolupráci s Charitou. Nevím také, proč považuje za dobrodružství něco, pro co se – narozdíl od přijetí barmských rodin – rozhodujeme již s jistou (a dobrou) zkušeností. Pokud ale myslí na to, co etymologie toho slova napovídá, totiž dobré-družství, pak se k němu směle hlásíme. Mně naopak připadá nezodpovědné zpochybňovat uvážlivě nastavený systém, aktivity zavedených a prověřených humanitárních organizací a přiživovat tak strach a předsudky.

Nedávno Město vítalo pana Jiřího Bradyho. Myslím, že hrůzy, o nichž vydává svědectví, ukazují, že právě předsudky vůči lidem na základě původu a náboženského přesvědčení a ustupování zášti, která z nich plyne, jsou tím skutečným – nejen nezodpovědným, ale přímo zhoubným – hazardem, který může mít nedozírné následky.

Zdeněk Šorm, farář ČCE